Kdo chce psa bít nebo čekat na Godota?

Kdo chce psa bít, hůl si vždy najde. Není to jen přísloví, ale bohužel dnes třeskutá pravda. Ať uděláte cokoliv, najdou se tací, kteří se budou do vás naváže, kritizovat, hanobit. Dokonce vyhrožují určitými kroky vyřazení. Můžete se snažit, ale stejně s tím nic neuděláte. Vyčerpáváte se, odmítáte další způsoby řešení a nakonec buď ukončíte svou misi nebo se stanete lovenou zvěří. Tak nějak to dnes vypadá na té politické scéně. 

Pokud nechodíte na sociální sítě, pokud nečtete články veřejných masmédií, tak si možná myslíte, že je vše v pořádku. Je to fajn sedět na zahrádce, číst knížku a pít svou voňavou kávu.

Jenže je nutné položit si otázku.

Klid před bouří (volbami?)

Čekání na "Godota?" Kdo je Godot? Záchodová mísa, do které se spláchnou všechny problémy světa, nebo odvěký zakladatel vesmíru a jeho nelítostný vládce? Kdo je Godot? Abstraktní pojem času připoutaný jako těžká koule na nohu všech živých, nebo nesmyslný výtvor a životní cíl chorých klaunů bez střechy nad hlavou? Čekání na Godota je přesně takové. Záchodová mísa. Vládce vesmíru. Čas. Začátek i cíl. - (Znamená marnost)

A co tak občan, který má svou hlavu, rozum, mysl. Umí, má zkušenosti, odbornosti i tu myšlenku být opět svobodný. (Ne že bychom svobodní na první pohled nebyli, ale ta svoboda není jen o možnosti si koupit značkové oblečení, jet na exotickou dovolenou. Je to o svobodě slova, názoru, řešení.)

Občanský parlament není strana, není hnutí, jsou to obyčejní lidé - občané, kteří mají chuť tvořit a nehledat tu hůl. Chce hledat cestu pro všechny bez rozdílu, bez marnosti.