80. výročí Osvobození

Dnes je to přesně 80 let od chvíle, kdy v Evropě skončila druhá světová válka. Obyčejní lidé tehdy slavili konec hrůzy, kterou si těžko dovedeme představit – bombardování, koncentrační tábory, hlad, strach, smrt na každém rohu. A zároveň s tím i naději, že už nikdy víc.

Ale dějiny nejsou jen vzpomínka. Jsou zrcadlo. A právě dnes, kdy kolem nás opět sílí napětí, propagandistická hesla, války i tichá nenávist, je dobré se zastavit a položit si otázku: Jak se vlastně pozná začátek války? Kdy se z míru stává iluze?

Osm desítek let po válce žijeme v době, kdy demokracie často vypadá spíš jako hra pro vyvolené. Kdy o podobě světa rozhodují spíš peníze než lidé. A kdy se občan pomalu mění ve spotřebitele – místo aby byl tím, kdo drží směr. Ale pokud to necháme být, pokud se vzdáme zájmu o věci veřejné, pokud se budeme dál tvářit, že "s tím stejně nic neuděláme", můžeme se jednou probudit do světa, kde bude pozdě.

Opravdová demokracie totiž nestojí na volbách jednou za čtyři roky. Stojí na každém z nás. Na odvaze ptát se, nenechat se opít prázdnými slovy, hledat pravdu, být aktivní, spolupracovat. Mír není stav – je to každodenní práce. A každý den může být tím, kdy něco ztratíme, nebo naopak něco ochráníme či vybudujeme.

To, co jsme si rozlili, jsme jistě schopni i utřít. Ale nikdo jiný to za nás neudělá. Jen my sami. Občané.

Máme velkou šanci. Základní kameny pro vznik Občanského parlamentu položeny byly. Teď je potřeba tuto myšlenku kultivovat – koncepčně, lidsky i prakticky. Nečekejme na svolení shora (nepřijde a hlavně jej nepotřebujeme). Skutečná změna přijde pouze zespodu – z našich hlav, rukou a srdcí. Je to práce občanů, pro občany. Není na čase jí začít brát vážně?